Z mých zkušeností.
Škubání, jako projev nespokojenosti papouška, neboli škubání z jiných důvodů, je velice častý projev některých druhů papoušků a není to jen u velikých, ale i u středních a malých druhů papoušků.
Do mé péče se dostalo již více takových jedinců a ráda bych nabídla klasická řešení, jak si s tímto problémem počínám já. Snad tím dostane více papoušků šanci na vyléčení a nebudou odvrženi do kouta jako nevyléčitelní.
První důležitý krok je papouška na začátku umístit do středně veliké klece do koutku místnosti. Vše také v souladu s karanténním opatřením. Vrch klece a boky dočasně přikrýt, aby v ní bylo šero. To jen pro začátek, za pár dnů bude papoušek pochopitelně potřebovat světlo jako kterýkoliv jiný. Jde jen o to, aby byl papouškovi nabídnut skutečně klidný prostor beze stresů a v tichém prostředí. Bude se cítit neohrožen z jiných stran a dostane se tak do relativního klidu a potřebného soukromí, ve kterém si zvyká na nový prostor. Pokud vidí jen prostor z přední strany klece, nemusí být až tak ostražitý a stresovat se případným nebezpečím z ostatních stran. Peří, které si v prvních dnech vyškube se spolu s trusem dopraví k rozboru do laboratoře. Jde o to zjistit, zda jde o parazity, nebo nikoli. Antiparazitní roztoky používejte jen pokud je k tomu důvod, ne preventivně. Učiňte tak jen po poradě se zkušeným veterinářem.
Ještě před tím, při transportu se zastavím u veterináře, aby tento stres nemusel absolvovat poté, jakmile se dostane do klidu v soukromí. U veterináře absolvuje papoušek RTG a jiná potřebná vyšetření, aby bylo zřejmé, že netrpí vnitřním problémem. Veterináře si pečlivě vybírám. Všechny výsledky jsou přehodnoceny a pokud jsou potřebná ATB, nebo odčervení, je tak učiněno.
Ze zkušenosti bych ráda ozřejmila, že u žaků a jiných větších papoušků, kterých jsem se ujala, šlo spíše hlavně o stres a nepochopení ze strany majitele, nebo jiné nemoci, jako ku příkladu nádorové, poúrazové a neléčené. Někdy šlo jen o hormonální výkyvy, hlavně u samic, u kterých se škubání může vracet v určitém období v roce.
Nejmenší šance na vyléčení papouška je, pokud mu zachutná jeho vlastní krev. Zde je léčení jen zřídka korunováno úspěchem a pokud se mi podařilo zachránit jedno vyhryzané místo na těle takto postiženého papouška, pustil se do jiného. Růst peří ze zahojené rány po hryzení až pod kůži, je většinou nepravidelný a deformovaný. Nehezký vzhled peří, konkrétně jeho deformace, holá místa, nemusí být výsledkem škubání, ale může jít o symptom virového onemocnění, které je potřeba testy vyloučit. Toto je však už v kompetenci veterináře, který zašle krev na potvrzení, nebo vyloučení dané nemoci a dle toho postupuje dál.
Dalším krokem po umístění, je pečlivé sledování papouška, jak se chová v průběhu celého dne. Z klece jej nepustím nejméně po dobu tří týdnů, záleží také na tom, zda je krotký, nebo divoký.Divoký papoušek je v bezpečí pouze uvnitř voliéry.
Zjištění, že se škube třeba jen v pravidelné denní hodině, je lepším případem, protože se na tuto hodinu mohu soustředit a rozptýlit jej sprchou, dobrůtkou, nebo jinou činností (pochopitelně nenásilnou). V tomto případě je zřejmé, že papoušek byl pod stresem v danou hodinu ze dne. Třeba byla v původním domově v daném čase zapínána hlasitá hudba, nebo nepokoj v domácnosti z důsledku příchodu, nebo naopak odchodu majitele a pokud zde byla i jiná zvířata, mohla na papouška vyvíjet stres, či jiný psychický tlak.
Další a o to horší problém je, pokud se papoušek škube náhodně. Důvodem může být přílišná vázanost na majitele, který se mu již z různých důvodů nemohl věnovat. Zde pomáhá právě změna prostředí, hračky a klacky ke kousání, tiché povídání si s papouškem a sezení u něj. Pokud je papoušek krotký, posadím ho na ptačí strom a on pozoruje moji činnost, kterou je třeba psaní atd. Je pravda, že takový jedinec bude už skoro napořád závislým na přítomnosti a věnování se mu, nebo je vhodné k němu dát do klece ptačího partnera nebo kamaráda, který jej rozptýlí. Znovu nenásilně. Postižený papoušek postupně upouští od škubání. Třeba se k zlozvyku částečně vrací, ale v menším rozsahu, až jej ukončí zcela úplně. Přidání partnera ke hnízdění bývá nejúčinnější, pokud o to pacient pochopitelně má zájem.
Co se týče stravy a podávání vitamínů, minerálů a "zajímavého" krmiva, osvědčily se mně barevné granule, kopřiva, tvaroh / ne často /, různé druhy ořechů, i když třeba jen ke hraní, pokud i o konzumaci papoušek zájem nejeví. Dále třeba různé kameny k broušení zobáku, nebo k posedu. Nezbytnou součástí je vápník, jehož spotřeba v oslabeném organizmu, kde peří neustále dorůstá a je vyhryzáno, je veliká, respektive jeho hladina neustále klesá. Nejpraktičtějším způsobem je podání vápníku do vody.
Jakým způsobem se Váš papoušek škube?
Běžně ve stoji na bidle?
Osprchujte jej rozprašovačem, teplou vodou, potom zkuste bidla přemísťovat a měnit.
Při čištění peří?
Sledujte jeho péči o peří. Dokud se jen čistí, ponechte ho v činnosti, zakročte jen tehdy, když začne tuto činnost nervózně "zrychlovat", peří na konci štípat, nebo rovnou škubat...vyrušte jej například podáním větviček z ovocných stromů, z břízy, z vrby,ze slámy, nebo jej vypusťte z klece ven. Pozor, jde o přerušení jeho činnosti a nesmí mít pocit, že k tomu došlo za odměnu, že si peří vyškubl.
Pověsí se na mříže klece?
Většinou jde o jedno pravidelné místo, nebo roh klece, kam se papoušek pověsí, a tehdy je vhodné na dané místo něco umístit / aktivní ptačí hračku, ptačí stan, vydlabaný kokosový ořech s nějakou náplní - ptačími granulemi, nebo jiným obsahem nepodléhajícím zkažení (a takové předměty mohou být v každém rohu). Pozor, pokud jde o konzervativního žaka, který se bojí všeho nového. U něj bych volila celé jablko, pověšené na laně, nebo na neostré a bezpečné jehle určené pro papoušky za tímto účelem (dají se zakoupit v internetových prodejnách pro papoušky a jiná zvířátka). Papoušek si s nimi rád hraje, protože jsou lesklé. Vhodný je i bezpečný a pevný zvonek, aniž by ho papoušek mohl rozebrat a ublížit si.
Toto nejsou přesné návody jak odstranit příčinu škubání,jelikož každý papoušek je jiný. Jsou to jen rady. Vše je nutno promyslet a úspěchu lze dosáhnout za předpokladu, že svého papouška pochopíte.
Jiné důvody ke škubání, které někdy jen stačí odstranit jsou: cigaretový kouř, používání parfémů, různých vonných tyčinek, svíček a vůní v domácnosti, kuchyňské výpary, alergie papouška třeba na špatně vymytý agresivní prostředek při čištění klece, nevhodná voda ke koupání - chlor (vyměňte za převařenou vlažnou), fénování papouška /fénování poškozuje peří i kůži papouška a může způsobit i zánět očí/, alergie na jiná zvířata v domácnosti, nebo i napětí mezi nimi, které nemusíme postřehnout, také požití nevhodných nápojů a konzumace "lidského" jídla, stres po čipování, špatná socializace atd. Někdy stačí málo, nebo si ani neuvědomujeme, jaké (pro nás) banality, mohou být pro papouška nežádoucí, až škodlivé.
Závěrem bych podotkla, že se mi podařilo od škubání odvyknout více papoušků. Může se to podařit i vám. Chce to čas, trpělivost, sledování papouška (jak v počátku, tak i průběžně), zhodnocení veterinářem a laboratorní testy. Mějte rádi svého papouška, i když není "ve formě".
|
