Čo dodať? Elvis bol dôverčivý, rád si ľahol na chrbát a nechal si hladkaď bruško. Ak sa inde choval inak a hrýzol, asi nenašiel to, čo by bolo preň príjemné a prínosné. Ak chovateľ videl, že sa veci uberajú nesprávnym smerom, mal mi to povedať, lenže toho sa asi obával, lebo vedel, že by som ho vzala naspäť, k čomu aj tak došlo, škoda len, že neskoro. Elvis by nedospel až tak ďaleko a mal by k zdraviu bližšie. Urobila som chybu, že som chovateľovi dôverovala. Vlastne poškodil aj tým, ktorým by som dôverovať mohla, ale už nebudem môcť. Priestory pre moje papagáje sú už vo výstavbe a mala by som mať aj izbu navyše - vtáčiu....a na to sa teším. Elvis sedí u mňa a sledujem, či utrpela aj jeho dôvera. Voči mne a synovi nie, iných ľudí sa veľmi bojí. A pritom by sa mal báť aj mňa, lebo ja som bola tá, ktorá ho darovala a zradila. Už to neurobím. On mi stále verí, práve mne. Nikdy na mňa nezabudol. Teraz som si spomenula aj na to, ako ho auto odvážalo a on pozeral mojim smerom a hrozne kričal....on však plakal a mne je to tak ľúto.
Re:Zážitky s papúškami: nezabudnuteľné-veselé-smutné - 10/02/2009 12:42Pre bubka. Precitala som si pribeh o Elvisovi a na konci mi stekali slzy po tvari. Vzdy ma vie nesmierne nahnevat ludska nezodpovednost, zvlast, ked sa ti druhi - slabsi nemozu branit. Velmi drzim palce Evka Tebe a Elvisovi.
| | Anonymn prspevky s zakzan.
Hicks
Uvate
Platinum Boarder
Prspevkov: 93
Karma: 5
Re:Zážitky s papúškami: nezabudnuteľné-veselé-smutné - 10/02/2009 22:03Taky jsem si to přečetl. Jsem sice z toho všeho rozčarován, ale má dlouholetá zkušenost z chováním ručně dokrmených papoušků mi nedá napsat co si o tom všem myslím.
Největší chybou bylo svěřit takového papouška někomu tak mladému. Jak asi všichni víme v mladí jsme ledacos chtěli a naše tužby byly často větší a větší až jsme si kolikrát ukrojili velké sousto. Je nutné podotknout, že ptačí inteligence je opravdu vysoká a jak je v dnešní době známo, tak papoušek vycítí i naše pocity, vycítí špatnou náladu, nesnáší pláč, hádky a křik. Velmi mě fascinují lidí, kteří přijdou a i na vzdory upozornění, že moje ochočená samička papouška senegalského kouše ji podají prst. Opravdu jich bylo velmi málo, kteří neucukly, neucukly rukou, neucukly svým sebevědomím a taky nepřestali ve svém nitru věřit v to, že papoušek je opravdu vysoce inteligentní tvor. Tito lidé kteří neucukli sklidili úspěch a v mých očích velký respekt. Proč to vše vlastně píši? Jak se může cítit papoušek, o kterém si v duchu myslí rodiče mladého kluka, že je to uřvaný a nedobrý tvor, který drásá nervy sousedům. Jak může být v takové společnosti lidí spokojen? Nemůže a divíte se mu. Představte si hejna poletujících papoušků patagónských v přírodě na úpatích hor, kde jsou rozsáhlé vybudované hnízdní nory a teď myšlenkami odbočte k papouškovi celodenně uzavřeném v malé místnosti v malé klícce a poblíž lidí, kteří si o něm nemyslí nic pěkného. Jak takový tvor může být spokojen? Jak mu toto může nahradit radost z letu, radost z okusování větví, radost z dovádění. Ti co má slova nechápou ať raději dále nečtou. Člověk který chce chovat ptáky je rozhodně chovat může, zajistí jim základní věci potřebné k jejich životu a v domnění že jim podává vitamíny si myslí, že je dobrým chovatelem a že o své svěřence dobře pečuje. To je jedna věc, ale starat se o ochočeného papouška je druhá věc. Představte si papouška ze svým denním režimem, ze svými zvyklostmi a svým stylem života a že ho člověk od útlého věku přeprogramovává tak aby byl od tohoto všeho odloučen a zařazen do jiného života do života lidí, do života, kde člověk je jeho partnerem, kamarádem, přítelem, rodinou. Do života, kde člověk by měl být jeho oporou. Takový papoušek potřebuje úplně jiné zacházení je nutno brát v potaz že je to vysoce vnímavý tvor a všímá si sebemenších detailů, dlouho si pamatuje a dlouho neodpouští. Pokud tomuto člověk nerozumí neměl by se pokoušet pečovat o takového tvora. Elvis prožil mnoho špatného a jeho psychika je hodně poškozena a možná se ani nenapraví. Bylo to zapříčiněno mnoha faktory o kterých lidé nemají ani ponětí. Mi lidé do ptačí duše nevidíme nevíme co se jim honí hlavou. My se jen můžeme snažit o to pokusit se mu zajistit pěkný život a svou péčí mu dávat najevo, že na světě není zbytečně, že o něj někdo stojí. Jsou různé případy, kdy lidé svého papouška pouze špatně umístí (chodba = tmavý prostor, průvan ....), nebo ho umístí na zem, kde se papoušek necítí rovnoprávně, ale člověk si toho už nevšimne. Je nutné sledovat vaše mazlíčky je nutné bádat a studovat jejich chování a vždy se ptát PROČ? Ptát se sám sebe, kde je chyba a pokoušet se změnit danou špatnou situaci. Ptáci jsou opravdu inteligentní tvorové a tak se snažme být jako oni. Vžijme se do jejich situace. Nahraďte mu partnera a nebo mu pořiďte partnera. Dopřejte mu prolet, nebo ho umístěte do prostorné voliéry. Zabavte ho něčím, nebo mu předložte hračky. Vždy je nějaká možnost, jak se o svého mazlíčka lépe postarat. Vezměte si příklad z velmi poučného příběhu, který napsala naše přítelkyně, vezměme si příklad z mladého kluka, který možná za pár let pochopí. Možná se zamyslí po přečtení těchto faktů a uvědomí si něco co někteří z nás už dlouhou dobu ví. Přeji Vám příjemně prožité dny s vašimi ptačími přáteli a doufám, že jsem Vás mým povídáním příliš nenudil.